Ivo Jahelka

Balada O Nehode Automobilu Tatra Ukulele Chords

     Emi     G      D       Emi 
1. Blízko u Senice malá je vesnice, 
    Ami       Emi     Edim   H7 
   žila tam stařenka velice nábožná, 
      Emi     G          D       Emi 
   v životě Å¡kudlila, k Bohu se modlila, 
    Ami      Emi    H7        Emi 
   na stará kolena byla dost zámožná, 
     G         D     Emi      Hmi 
   vlastnila chalupu a malou zahrádku 
      C       G      D   G 
   v zatáčce silnice E7 do Hrádku, 
   Ami        Emi      C    D  G 
   ač žila v soudobé společnosti, 
    Ami    Emi      Ami(H7)  H7(E) 
   věřila ve spásu na věčnosti. 
2. Večerní modlení nesnese prodlení, 
   v onen den kritický babička poklekla, 
   v nábožném dojetí neměla ponětí, 
   že bude za chvíli u brány do pekla. 
   Obraťme nyní svou pozornost k vozovce, 
   jel po ní náklaďák, blížil se do obce, 
   z dřevařských závodů Drevofatra 
   zásilku potřebnou veze Tatra. 
    Emi  D  Emi  Ami   Emi Ami 
R: Paternoster, Boha proste, 
    Emi       Ami Emi H7        Emi 
   než vám z koster tráva vzroste. 
3. Neměla závadu tatrovka v nákladu: 
   sto rakví na korbě, dalších sto na vleku, 
   jak po ráně morové ty truhly borové 
   naskládané k sobě, stěsnané na fleku, 
   a mokrá vozovka nic dobrého nevěstí, 
   nebudu tajit vám, že doÅ¡lo k neÅ¡těstí, 
   nabízím vám jenom k posouzení 
   historku jednoho vodsouzení. 
4. PoruÅ¡il zvyklosti řidič v té rychlosti, 
   když Å¡lápl na brzdu, pěkně to vyvedl, 
   poklesly otáčky, a vprostřed zatáčky 
   tatrovku s nákladem do smyku přivedl, 
   najela kola na obrubník zpevněný, 
   právě v tom místě, kde plůtek byl dřevěný, 
   a za ním zahrada naší tetky, 
   co právě duchovní měla pletky. 
R: 
5. Náklad tím nárazem vymrštil se rázem, 
   rakve se rozlétly volně do prostoru, 
   babičky zahradu vodpředu dozadu 
   souvisle pokryly - vobrázek z horroru, 
   a pár jich uvízlo i v korunách jabloní, 
   vtom babka nábožná z okna se nakloní, 
   klouby i rysy jí rázem ztuhly: 
   v zahradě jen samé černé truhly. 
6. Ubohá poklekla, tuze se ulekla, 
   že nastal soudný den, očistec záhrobní, 
   klepala patama, čekala satana, 
   že si neužije svůj důchod starobní, 
   když pak k ní přistoupil strážmistr od VB, 
   svěcenou vodou ho pudila od sebe, 
   byť o veřejného Å¡lo činitele, 
   měla v něm ďábla, ne spasitele.